V několika aktuálních rozsudcích se Nejvyšší správní soud zabýval počítáním lhůty pro stanovení daně v souvislosti s daňovou kontrolou. Zahájení daňové kontroly totiž dle příslušných ustanovení daňového řádu lhůtu pro stanovení daně přerušuje a lhůta běží znovu v délce celých tří let.
Problematika převodních cen je českou finanční správou považovaná za velmi rizikovou oblast, a proto se na ni již dlouhodobě zaměřuje při daňových kontrolách. Tento trend potvrzují také výsledky daňových kontrol orientovaných právě na převodní ceny, které nedávno zveřejnila finanční správa ve společné tiskové zprávě s Ministerstvem financí ČR.
V aktuálním rozsudku se Nejvyšší správní soud zastal daňového subjektu v případě údajného podvodu na dani z přidané hodnoty („DPH“), kde v okamžiku rozhodování neexistoval nedoplatek na dani. V projednávaném případě orgány finanční správy napadaly u daňového subjektu nadměrný odpočet DPH s argumentací, že se účastnil řetězce zasaženého podvodným jednáním. Daňový subjekt se závěrům správce daně a odvolacího orgánu bránil správní žalobou a kasační stížností.
Správní soudy se v poslední době opakovaně zastaly daňových subjektů v situaci, kdy správce daně v návaznosti na nesouhlas daňového subjektu s podáním dodatečného daňového přiznání nezákonně zahájil a prováděl daňovou kontrolu po uplynutí lhůty pro stanovení daně. V návaznosti na závěry správních soudů dochází nyní i ke změně praxe finanční správy.
V aktuálním rozsudku sp. zn. 10 Afs 382/2020 se Nejvyšší správní soud zabýval právní otázkou, zda lze úročit úroky z neoprávněného jednání správce daně. V projednávaném případě prodlévaly daňové orgány s předepsáním úroku z neoprávněného jednání správce daně, které spočívalo v nesprávně doměřené dani, po dobu delší než tři roky (první úrok). Žalobce požadoval za dobu prodlení kompenzaci ve formě úroku z neoprávněného jednání správce daně (druhý úrok). Orgány finanční správy se nároku na druhý úrok bránily argumentací, že nebyly splněny podmínky pro jeho vznik a že v daňovém právu platí zákaz dalšího úročení úroku.
Doměření daně správcem daně je doprovázeno vznikem povinnosti platit úroky z prodlení a často i penále, přičemž v některých případech mohou tyto sankce ve svém souhrnu samotný doměrek fakticky i převýšit. Možností, jak zmírnit sankční následky doměření daně, je institut individuálního promíjení příslušenství daně. Od 1. 1. 2021 byla navíc nově do daňového řádu zakotvena možnost prominutí pokuty za opožděné tvrzení daně.
Generální finanční ředitelství („GFŘ”) vydalo dne 31. března 2021 informaci k dopadům pandemie covidu-19 na převodní ceny („Informace“) v návaznosti na doporučení OECD z prosince 2020 („Zpráva OECD“). GFŘ připomíná, že Zpráva OECD nepředstavuje speciální doporučení mimo rámec aktuálně platné Směrnice o převodních cenách pro nadnárodní podniky a daňové správy („Směrnice“), ale spíše se zaměřuje na aplikaci principu tržního odstupu v souvislosti s pandemií. Níže shrnujeme pohled finanční správy na některé oblasti, na které se GFŘ v Informaci zaměřuje ve větším detailu. Lze tedy předpokládat, že finanční správa bude při prověřování období zasažených pandemií postupovat v souladu s touto Informací, přestože se nejedná o změnu související legislativy. Společně s Informací zveřejnilo GFŘ také překlad Zprávy OECD do češtiny.
Daňový řád umožňuje správci daně zajistit si neuhrazenou daň zřízením zástavního práva k majetku daňového subjektu. V případě, že daňový subjekt zástavním právem zajištěnou daňovou pohledávku řádně a včas nesplní, vystavuje se nebezpečí, že se správce daně uspokojí z majetku, k němuž bylo zástavní právo zřízeno.
V květnu loňského roku jsme vás informovali o přelomovém rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým byla odmítnuta praxe finanční správy spočívající v nutnosti „dodanění“ hodnoty sankčních pohledávek při jejich postupování. V novém rozsudku Nejvyšší správní soud na tento rozsudek navazuje a podrobněji se vyjadřuje k pravidlům stanovení základu daně z příjmů v případě postoupení těchto pohledávek.
